Jdi na obsah Jdi na menu
 


MaRS 2016

11. 3. 2016

MaRS v Brně

4. – 5. března se Roska Brno–město zúčastnila MaRSu 2016. Je to 24 hodinový maraton na podporu lidí s roztroušenou sklerózou. Můj první zážitek z MaRSu. Já se zúčastnila poprvé, někteří už vícekrát.

Už na parkovišti mě přivítal mladý muž, který mě doprovodil a informoval, že začíná přednáška o zdravé výživě, kde jsme se dozvěděli co jíst a co nejíst, kolik je potřeba tekutin a proč, co na to všechno naše buňky apod. Každému z nás udělali analýzu, z které jsme se dozvěděli množství tuku a svalů v těle a mnohem více.

Dále jsme absolvovali test stability a síly v rukou, abychom věděli, jak jsme na tom na začátku cvičení a jak na konci. Slečny mě následně doprovodily do haly, kde začal maraton cvičení. Závody na invalidním vozíku, kde jsme si mohli vyzkoušet, jak se invalidní vozík ovládá. Byla to dobrá zkušenost. Každý z nás je rád za každý krok a každý metr. Následovalo další cvičení na balančních čočkách, které jsem zvládla díky naší člence Leničce. Držela mě za ruce, abych cviky na balančních čočkách zvládla. A tady, když se zamyslím, pomoc přišla automaticky. To proto, že obě dvě máme roztroušenou sklerózu. Všimla si, že i když dám nohu na balanční čočku, nedokážu se na ni postavit. Leničko díky za to, že jsi mi dala své ruce a přidržela mě.

A tady navazuji na besedu s Ondřejem Kolaříkem, kdy jsme debatovali právě o tom. Nebát se říci s čím přesně potřebujete pomoci. Nikdo jiný neví, co vlastně chcete či potřebujete, dokud to neřeknete nahlas. A je jedno, zda jste nemocní či zdraví. Nebo umíte číst myšlenky? Ne? No vidíte. Nebojte se říct přesně, co a jak chcete.

Co mě zaujalo nejvíce? STARGEN s.r.o., roboticky asistovaná rehabilitace Bioness. Přístroje mají jak na nohy, tak na ruce. Já vyzkoušela na ruce. Je to taková plastová ortéza, do předloktí posílá elektrický výboj. Ten pošle impulz do prstů, a ty se pak samy ohnou nebo narovnají. Byla jsem jako malé dítě, přiznávám. Musela jsem se začít smát, co moje ruka najednou sama od sebe dělá. Je fakt, že po skončení ruka bolela. No není divu, když vlastně cvičila. Po pár hodinách je rozdíl poznat. Ruka, co necvičila, je těžká, ztuhlá, brní, těžko se ohýbá apod., zatímco ruka, co cvičila, je lehká, není ztuhlá, nebrní, nebolí a lehce se ohýbá. Je to báječný pocit a nová naděje. Věřím, že by tento přístroj mohl pomoci mnoha pacientům a ulehčit jim zdravotní problémy.

Dále se cvičilo v posilovně, jóga, další balanční cvičení, míčové hry, kognitivní funkce aj. Účast byla velká. Kdo nepřišel, udělal chybu. Věřím, že jistě další rok si to nenecháte ujít.

Chtěla bych touto cestou poděkovat všem, co nám umožnili se sejít a zacvičit si. Hlavně Ondrovi Kolaříkovi – fyzioterapeutovi z FN Brno Bohunice a všem studentům za krásnou atmosféru. Byla jako vždy báječná. Všichni byli ochotní pomoci a poradit nám. Věnovali se ve svém volnu našemu problému. Děkujeme, že nám pomáháte. Příští rok se ráda zúčastním.

                                          Za Rosku Brno–město Anežka Havlíčková